Košík
0
0,00 Kč

Nadace člověk člověku

Jak investovat do dobročinnosti, aby investovaná částka byla co nejefektivněji využita? Přečtěte si rozhovor se Šárkou Šnobrovou, předsedkyní správní rady a spoluzakladatelkou Nadace člověk člověku, která je partnerem letošního ročníku České investiční konference. Šárka je původním povoláním finanční analytička, která stejně přistupuje k dobročinnosti - analyzuje jednotlivé projekty, aby byla "investovaná částka co nejefektivněji využita".

Partnerem letošního ročníku České investiční konference je Nadace člověk člověku. 

Nadace byla založena v roce 2006. U zrodu nadace jsme byli s mým manželem Michalem a manželi Baťkovými, našimi přáteli. Já s Katkou jsme měly pracovní zkušenosti z "nezisku" a zároveň obě naše rodiny už nějaké neziskové projekty podporovali. O dobročinnosti a formách pomoci jsme spolu často diskutovali. Sdílíme názor, že úspěch v životě je jen z části výsledkem našeho úsilí, velkou roli hraje štěstí. Štěstím je už to, když se narodíte zdraví a ve funkční rodině. Bohužel mnoho lidí takové štěstí nemá, a i když mají snahu, bez pomoci zvenčí je pro ně velmi těžké svůj osud změnit. Nadace vznikla proto, abychom spojili ty, kterým štěstí přeje s těmi méně šťastnými a pomohli jim nastartovat lepší život. Nechceme ale nikoho vodit za ručičku, pomáháme těm, kteří pomoc aktivně přijmou a zúročí. A býváme svědky příběhů, kdy i malá pomoc dokáže nastartovat velké změny.

Nadace dává finanční prostředky na konkrétní projekty pomoci potřebným, které jsou realizované nestátními neziskovými organizacemi. Fungujeme na dobrovolnické bázi, všechny provozní náklady nadace jsou hrazeny jejími zakladateli. Veškeré přijaté dary jsou přerozdělovány potřebným.

Dobrý anděl a podobné organizace dají peníze těm, kteří jsou ochotni zveřejnit svůj příběh, odhalit své soukromí. Pak je tu velké množství lidí, kteří by si pomoc zasloužili a třeba se stydí říkat si veřejně o pomoc nebo je jim to nepříjemné. Navíc mnoho věcí si za peníze prostě nekoupíte. My se snažíme o systematickou pomoc. Například podporujeme pacientské organizace, které mají hlas při jednání na ministerstvech a usilují o komplexní řešení problémů všech svých klientů. Podporujeme mnoho projektů pomoci, které vznikly z iniciativy rodičů postižených či nemocných dětí a s rodiči diskutujeme, co nejvíce potřebují. Většinou jsou to nějaké služby (aktivity pro děti, odborné poradenství) či vzájemné předávání zkušeností. Prostě nechtějí být na to sami, chtějí, aby jim někdo v péči o děti pomáhal a naslouchal, když si neví rady. To jim umí poskytnout jen odborníci a naše nadace na mzdy takových odborníků přispívá. Podle nás mají na pomoc právo, aniž by musely zveřejňovat fotky svých dětí a detaily ze svého života.

Už při vzniku nadace jsme věděli, že nás zajímá mnoho oblastí pomoci a nechceme se vyhraňovat. Na to se svět mění příliš rychle. Ale jedno téma je stále aktuální, a to téma ohrožených dětí. Dětí, které jsou zanedbávané, nemají dostatek péče a lásky. Je jim ubližováno jejími rodiči, často ne úmyslně, spíše z neznalosti a z důvodů, že jejich rodiče sami nezažili šťastné dětství. Z těchto dětí vyrůstají jedinci, kteří nejsou schopní navázat pevné rodinné či pracovní vztahy, mají sklon k rizikovému chování a bez naší pomoci budou v budoucnu zatěžovat sociální systém, budou opakovat chyby svých rodičů a nebudou se umět postarat o své děti.

Pomáháme těm, kdo naši pomoc aktivně přijmou a zúročí. Hledáme systémová řešení. Ptáme se, jak konkrétně naše peníze pomohou, např. kolik hodin péče za ně klienti dostanou, čím jim to bude prospěšné a jak je zajištěna udržitelnost projektu. Důležitý je také pro nás osobní kontakt s pracovníky, kteří s rodinami pracují. Organizace, které podporujeme, osobně navštěvujeme a známe, pravidelně sledujeme, jak naše příspěvky pomáhají zlepšit situaci potřebných.

Příjemce příspěvků nám v průběhu i po ukončení projektu předkládají zprávy, kde vykazují, jak a na co peníze využili. Jejich součástí jsou například výkazy práce, výkazy počtu hodin poskytnuté péče, počtu klientů, vyhodnocení rozpočtu, zpětná vazba od klientů apod.

Jsou projekty, které podporujeme dlouhodobě i několik let, protože stát na ně nedostatečně přispívá a my si myslíme, že jsou potřebné. Konkrétně je to například pomoc ohroženým dětem. Pak někdy pomáháme nastartovat projekty, na které je po jejich rozjezdu v délce několika měsíců možné zajistit financování od státu, to jsou třeba některé služby pro handicapované. Pro dotace od státu je potřeba splnit řadu podmínek a prokázat zkušenosti i životaschopnost projektu, což není možné bez počáteční investice. Je radost takové rozjezdy podpořit a pak sledovat, že projekt dále funguje bez naší účasti. Jsou to takové naše malé " neziskové startupy". 

V minulosti jsme například hodně podporovali pěstounskou péči. Pak začal stát dávat více peněz jak přímo pěstounům, tak i na služby, které jim pomáhají. Díky tomu jsme na tuto oblast přispívat přestali a mohli se začít věnovat například hospicové péči. 

K této tematice nás zavedly životní zkušenosti se ztrátou blízkých osob mých kolegyň. Já osobně jsem se ze začátku tématu smrti trochu bála jako většina z nás. Systematicky se hospicové péči věnujeme od roku 2009. Tehdy byl pro mnohé pojem "hospic" synonymem "Eldéenky" a hospicové hnutí bylo v plenkách. Naše podpora hospiců je příkladem "neziskového startupu", o kterých jsem už mluvila. Začali jsme podporovat domácí hospice v době, kdy svou činnost provozovali "na kolenou". Zdravotní sestry a lékaři objížděli pacienty po své šichtě v nemocnici ve svém volném čase, za symbolickou odměnu, lékaři často úplně zdarma. Jejich nadšení nám bylo sympatické a byli jsme rádi, že naší finanční pomocí jim pomáháme v překonání počátečních těžkostí. Nyní jsou hospice legislativně ukotvené, profesionální a zdravotní pojišťovny proplácí velkou část jejich nákladů.

Ohroženým dětem, nemocným a handicapovaným, nevyléčitelně nemocným.

Jednotlivcům přispíváme ve výjímečných případech, spíše na doporučení odborníků nebo organizací, které známe. Hlavním důvodem je mimo jiné i to, že nemáme žádné zaměstance a kapacitně i odborně nejsme schopni se dané problematice odpovídajícím způsobem věnovat. Je pro nás obtížné posoudit jednotlivé případy. Jednotlivcům také pomáháme sami za sebe, ne přes nadaci. Jak už jsem říkala, hledáme spíše systémová řešení, což pomoc jednotlivcům není. 

Ano, pokud se jedná o služby, u kterých to zákon přímo nezakazuje, myslíme si, že by si klienti měli v určitých případech přispívat. I symbolická spoluúčast vede klienty k zodpovědnějšímu a aktivnějšímu přístupu k poskytovaným službám a učí je nepřijímat pomoc jako automatickou.

Je těžké říci, co je správný přístup. My v nadaci pomáháme, protože nám to dává smysl a baví nás to. Je to díky tomu, že projekty velmi podrobně známe, známe lidi, kteří za nimi stojí, známe klienty a jejich příběhy. Víme, jak na tom byl konkrétní člověk či rodina předtím, než se stali klienty některé z námi podporovaných organizací, a jak se jejich život potom zlepšil. To nám přináší obrovskou radost a není nám pak líto času, který nadaci věnujeme. Těm, kteří chtějí pravidelně přispívat a vidět, že to dává smysl, bych doporučila více se o danou organizaci/projekty zajímat, ptát se, zjistit si informace. Nás v nadaci vždy potěší, když se najde dárce, který nejen pravidelně finančně přispívá, ale zároveň chce naší práci rozumět.

Více informací o Nadaci člověk člověku naleznete na webu https://www.nadacecc.cz/.